Jdi na obsah Jdi na menu
 


Poděbrady
 
„Toho dne 9. dubna 1922 přijel k nám bratr doktor Karel Farský. Po bohoslužbách tisícový zástup dobře uspořádaný se dal na pochod přes most a přes náměstí do druhého nádvoří poděbradského zámku, kde před starobylou kaplí Jiříkovou vyslechl svého biskupa a zakladatele naší národní církve.“, tak praví kronika NO Poděbrady. „Na schůzi bylo manifestováno zrovnoprávnění CČS s ostatními církvemi. Tehdy při bohoslužbě K. Farského v Poděbradech bylo mezi lidmi vybráno 366 Kč (tehdy velká částka peněz), které byly odeslány na Diecézní dům v Praze. Dosud s nadšením vzpomínáme na ten den, kdy kostelíček za vodou nestačil pro všechny, kdo přišli, aby slyšeli našeho biskupa a nebo aby viděli a slyšeli, jak ti kacířští příslušníci naší církvičky Bohu slouží. Bohoslužba působila na všechny hlubokým dojmem. Nezapomenutelnou zůstává přítomným episodka hodná zaznamenání. Brat biskup požádal, aby děti, které se tísnily v davu, přistoupily až k oltáři. Stál tu mezi nimi jako kdysi Kristus, když pravil: Nechte maličkých přicházet ke mně!...“
 
Již je to mnoho let, kdy Poděbrady zažily tyto slavné dny. Avšak jejich odkaz můžeme cítit v NO Poděbrady dodnes. Tenkrát, kdy se naše církev rodila, se Poděbrady připojily k náboženské obci v Kostelní Lhotě, kde byl farářem bratr Karel Svoboda. Ten den, 10. dubna v roce 1921, se sloužily bohoslužby v Poděbradech u Havířského kostelíčka, který byl majetkem města. Koncem roku 1921 měla poděbradská obec již tisíc příslušníků. Bylo zde evidováno 422 dětí na obecné škole a 104 na měšťanských školách. Od října 1922 byl do nové náboženské obce přidělen bratr farář Šebek. Zakládající členové NO Poděbrady byli bratr MUDr. Jakub Vondrovic, Ing. Fahner, Alois Šípek a bratr Moravec. Náboženská obec byla úředně schválena 13. března 1923.
Náhle však bratři a sestry museli Havířský kostelíček opustit a v té době se jich ujala církev Českobratrská evangelická, která je vlídně přijala pod svůj krov. To bylo 26. listopadu 1922. Věřící v Poděbradech velmi toužili po svém vlastním chrámu. Čilá mládež, chápající význam národní církve, se ochotně nabídla do služeb Rady starších a založila samostatné sdružení mládeže.
Obec trápil nedostatek farářů, mnohdy úzce související s nedostatkem finančních prostředků (na vlastní žádost byl nakonec ustanoven do Poděbrad bratr farář Hůta z Nymburka, po br. Hůtovi byl ustanoven pomocným duchovním bratr Lohnický a po něm br. Kašpar, náboženství vyučoval bratr Ladislav Dvořáček, dalším farářem se stává br. Vojtěch Bednařík z Jihlavy, od 1. října téhož roku br. Josef Suchý z Prahy, místo něj pak nastupuje jáhen Zdeněk Novák a po něm Bořivoj Čihal, 12. 12. 1935 nastupuje br. Michal Lang).
 
Rok 1936 byl nejrušnějším rokem náboženské obce. Bylo zde nadšení a spousta obětavé práce. Nejkrásnějším výsledkem byla stavba vlastního sboru, pro který byl jednomyslně a s radostí přijat název Sbor Krále Jiřího z Poděbrad. Město Poděbrady darovalo na stavbu sboru 5000 Kč. Dne 19. 5. 1936 se zde konalo slavnostní uvítání pana prezidenta Eduarda Beneše a dne 14. 9. 1936 započala samotná stavba sboru, které se ujal stavitel br. Semerád. Nový sbor bylo otevřen 30. 5. 1937 za účasti 5000 lidí. Sloužit zde začal bratr farář Šamánek. Byl velmi oblíbený, vydržel do r. 1955. 1. 4. 1955 . Po něm nastoupil ThDr Luděk Beneš. Když roku 1984 odešel do Prahy, začala v obci sloužit jeho manželka Th.Mgr. Drahoslava. Benešová, která je tam dodnes.
Přestože i Poděbrady bojují s úbytkem věřících, v obci je stále živo. Jako lázeňské město se Poděbrady stávají místem, kam se lidé rádi vracejí a vzpomínají. Často se na nedělních bohoslužbách stává, že se zde objeví lidé, kteří přijeli z daleka a našli si čas navštívit poděbradský sbor. Mezi nejvzácnější návštěvníky patří například paní Madlen Albrightová a především prezident Václav Havel, který přijel roku 1990 na osobní pozvání sestry farářky. Madlen Albrajtová přijela se svou sestrou a dcerou do Poděbrad, kde strávila dětství (14 dní před jmenováním velvyslankyní).
V poděbradském sboru se konají koncerty pro věřící i lázeňské hosty, slavnostní bohoslužby při zvláštních příležitostech a každou středu biblické hodiny. Příjemná a přátelská atmosféra poděbradského společenství je tím, co pomohlo překonat těžké časy. Průměrná účast na bohoslužbách je dnes 25 – 30 osob.